Jak se správně zeptat?

Dobře Maru, je to tu. Nadešel ten pravý čas. Den D. Přece to teď nevzdáš, když ses na tento okamžit tak dlouho a intenzivně připravovala. Nádech, výdech, zklidnit dýchání. Tep už začíná být pomalejší... Tak jdeme na to.
Určitě bych neměla začít jakkoli vlezle. Musím na to jít hezky pomalu, mile a působit jako sympatická holka. Taky nesmím vypadat jako někdo, komu je všechno naprosto ukradený. Zároveň si nesmí myslet, že jsem nějaký stalker. Musí být zřejmé, že mám zájem, ale že jsem nad věcí. Žádné dvojsmysly. A taky bych se měla vyvarovat těžším slovům, stejně tak cizího původu. Abych náhodou nevyhlížela moc chytrolínsky.

Mám používat smajlíky, abych vypadala, že mám alespoň nějaké city, nebo to bude považovat za příliš dětinské? Možná by jeden mohl vypadat roztomile, ale rozhodně bych neměla používat toho mrkacího, ten nevypadá přípustně v žádné situaci. Ne, Maru, jenom ty vypadáš při mrkání, jako kdybys s očima vyťukávala morseovku. Stejně toho mrkacího přeskočím.

Krátké a stručné věty to jistí. Nesmí to vypadat jako sloh a ROZHODNĚ TO NESMÍ VYPADAT PŘIPRAVENĚ. Musí jít o spontánní nápad, o text napsaný během deseti vteřin. Tomu bych měla i přizpůsobit délku. Třicet slov maximálně, včetně toho jednoho smajlíka. Používat interpunkci a vyhnout se zkratkám. Koukat na pravopis a hlavně se nepřeklepnout.

Teď na samotný obsah. Výstižné, bez omáčky kolem. Nemusí patřit k těm nejchytřejším, tak mu moje narážky nemusí dojít. A také je známo, že kluci něco jako intuici nemají. Musím s tím jít tedy rovnou ven. Ale zabalené do celofánu a převázané mašličkou to být musí. Aby se neřeklo.

Musím mu položit otázku. Aby měl alespoň důvod mi odepsat. Co to celé nahrát tak, aby se nakonec musel zeptat on? Ale neudělal by to už dávno? Třeba se stydí? Určitě se stydí. Jinak by mi už dávno napsal. To je jasné.

Asi bych si měla připravit plán B, pokud plán A ztroskotá. Napsat, že jsem zprávu chtěla původně poslat někomu úplně jinému. Samozřejmě člověkovi, který je v seznamu kontaktů hned pod/nad ním. A nebo se zkrátka srovnat s tím, že ne všechno se v životě povede na jedničku. Tak jo...

Jde se na věc.

post signature

CONVERSATION

19 komentářů:

  1. Teda Maru, tenhle článek nemá chybu! :)) Co si budeme povídat, trošku jsem si při tom vybavila mojí ,,nenápadnou´´ otázku na bráchu pro jednu mojí kamarádku, ale o tom tady pšt... :D

    ReplyDelete
  2. Hej, skvělej návod, přesně něco pro mě. Neměla bys ještě pár tipů, jak navázat hovor bez internetu? Třeba na chodbě? Tak nějak nenápadně? :D (Vůbec neumím balit kluky. Moje taktika je koukat na ně a "narážet" na ně. :D

    ReplyDelete
    Replies
    1. Já se pokusím zas něco sepsat. :D :)
      Jako já na tom taky nejsem nějak extra dobře. :D

      Delete
  3. Maruško, úžasný článok, nemám slov. Skvelá práca! Hlavne na konci som sa musela poriadne zasmiať. Tiež som raz bola v situácii, kedy som chcela niekomu napísať a celé som to chcela zhodiť na náhodu, že správa mala patriť niekomu inému. :D

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuji. :)
      To zažil asi úplně každý. :D

      Delete
  4. V téhle situaci byl někdy asi každý z nás:D ale článek je povedený:)
    FASSHION MIND

    ReplyDelete
  5. Tak to je naprosto dokonalé! A já myslela, že jsem jediná, kdo takhle přemýšlí. :D I když je poněkud smutné, že podobné procesy v mé hlavě probíhají při obyčejných rozhovorech o obyčejných věcech. Nemluvě o těch závažnějších, potom mám tendence chrlit ze sebe až příliš velké množství slov, protože já tak s lidmi, které dobře znám prostě většinou mluvím. Jenže kdyby to bylo v reálu, nejspíš bych ze sebe nedostala vůbec nic, právě proto, že toho člověka tolik neznám.
    A vidíš? Už to dělám zase. Promiň. :D
    Každopádně mi tvůj článek mluví z duše, opravdu úžasné a úžasně vtipné! :) :D

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuju moc! :)
      Vůbec se neomlouvej, já to dělám v jednom kuse. A podle mě je to pořád lepší, než aby tebe vedle člověk jenom stál a nic neříkal. To se pak radši ztrapním, když řeknu nějakou blbost. :D ^^
      <3

      Delete
  6. Moc pěkný. Pravda je, že já se s takovýma věcma zrovna moc nepářu. (Taky mi to moc štěstí nepřineslo.) Ale řekla bych, že všichni občas přemýšlíme nad takovými věcmi. Vlastně... vlastně se mi občas snáze mluví, než píše. Protože když mluvím, nemusím používat smajlíky (které já při psaní skoro vůbec nepoužívám, což je prý divné) a taky říkám interpunkci a diakritiku automaticky, nemusím kvůli tomu mačkat extra tlačítka.
    Nicméně, zpět k věci. Zeptat se na úkol, to je hezká první fáze, zvlášť když se člověk potřebuje nějak přesvědčit, že tuhle komunikaci zvládne. Občas to ale končí u dvou zpráv. Bohužel. Nic lepšího jsem ale dosud nevymyslela.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Taky nepoužíváš smajlíky? Tak to jsem ráda, že nejsem jediná... Většinou se mi dostává reakcí jako: ,,Ty jsi uražená?", ,,Něco jsem provedl?" atd. Prostě mi přijde, že hlavně tento smajlík ( :D ) je u většiny špatně používaný. Protože pochybuji, že se zeptají např. ,,Jak se máš?" a mají potřebu se tomu šíleně zasmát, právě kvůli přidanému smajlíku.
      Pak také funguje doučování, protože jsi úkol špatně pochopila.

      Delete
    2. Ale zase, když člověk napíše zprávu a použije smajlíky, používám je taky. Už to je síla zvyku.

      Delete
  7. Maru, :D :D :D :D :D :D :D :D :D promiň, ale tohle mě dostalo, já jsem totiž ze za začátku přečetla první odstavec nebo dvě, teď už přesně nevím a myslela jsem si, že to zní jako návod na to, jak si napsat o spolupráci (vůbec nechápu, jak mě to napadlo :D), pak jsem sjela dolů, uviděla to fotku a začala se tak šíleně smát, promiň, ale v té spojitosti to nešlo, než jinak :D. Pak jsem se začala smát, protože jsem si myslela, že se jedná o návod, jak si napsat už po několikáté spolužákům o zadání úkolu a podobně. No a pak jsem to přečetla celé a konečně mi to došlo :D, jsem fakt tele :D.. Ale gratuluji! Důležité je udělat aspoň nějaký krok a už se těším na šťastný konec :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Spolupráci? :D :D Jak tě to napadlo? :D
      Budu tě o dalším kroku informovat. :) a doufám, že těch kroků bude hodně. Tak hodně, až nebudu moct ani chodit. :)

      Delete
  8. No páni :D Tohle mě teda vážně dostalo! Takové rozebírání jedné hojně vyskytované zprávy... No možná by si tohle mělo pár lidí přeci jen přečíst, aby věděli, jak alespoň trochu mile požádat. :) Nějak nebezpečně ráda se vracím na tvůj blog - jen tak dál. ^^

    http://niallhoranateme.blogspot.cz/

    ReplyDelete
  9. Tak toto je naprosto perfektní, při závěru jsem se upřímně pobavila :D.
    Myslím, že každá holka se někdy dostala do podobné situace, kdy hodiny dumala nad tím, co napsat a jak "vyjádřit city", aby si jí daný kluk všimnul, a nakonec z toho vylezla úplná nic neříkající pitomost :D...

    ReplyDelete
    Replies
    1. děkuji moc :)
      Tomu se snad žádná holka nevyhne. :D

      Delete

Děkuji za každý komentář! :)