Mládí ve švýcarských Alpách

Mick Boyle a Fred Ballinger představují zábavnou dvojici plnou zahořklých vtipů, sarkasmu a upřímného přátelství. Jsou to přátelé, kteří si říkají pouze ,,dobré“ věci, a výborní pozorovatelé. Jsou též hlavními postavami filmu Mládí, který tento podzim přšel do kin.

A já jsem měla možnost přečíst si scénář. (heč) Jedná se o stručnou knížečku, která obsahuje převážně dialogy, sem tam narazíme na delší popis krajiny. Postavy, kterým se autor detailněji věnuje, jsou již zmínění dva muži, Fred a Mick. Osmdesátnící, kteří již několik let pravidelně přijíždějí do luxusního lázeňského hotelu ve Švýcarsku. Fred Ballinger je úspěšný hudební skladatel, který proslul hlavně díky svým Prostým písním. Mick Boyle je filmový režisér, který do hotelu přijel s pěti mladými řežiséry, aby zde vytvořil svůj poslední film, svůj testament.

Do příběhu nám však vstupují i další postavy. Mladý, americký herec, který se pilně připravuje na svou roli v Německu. Fredova dcera, která prochází ošklivým rozchodem. Mladá masérka, která cvičí každý večer před televizí. Nebo postarší německý pár, který si během večeří neřekne ani jedno slovo. Máme možnost nahlédnout do životů hned několika lidem, přičemž se o nich vlastně nedovíme nic zásadního. Všimneme si pouze drobností, které je dělají unikátními. A o tom celý film je. O pozorování. Všímání si maličkostí. A přemýšlení nad pomíjivostí života. Protože mladí nezůstaneme věčně.

Je pravda, že kvůli absenci popisů postav a ich-formy jsem se nemohla pořádně vžít do jednotlivých postav a nedokázala jsem si pořádně představit danou situaci. K tomu je ovšem film, který se knižní předlohy drží zuby, nehty. Věděla jsem, jak se mluvící postava tváří, jakým to říká tónem, jak u mluvení gestikuluje. Dá se říci, že scénář je takovým povedeným lákadlem, jenž vás donutí se na film opravdu podívat.


Byly tu krásné myšlenky, které jsou hodné zapsání. Byly tu vtipné situace. Byla tu hořkost a byla tu láska. Nenarazila jsem na vztek, zlost a hněv. A když už se zdálo, že na scénu přichází negativní emoce, hodil se do placu nějaký suchý vtip. Jenom asi lítost zde zastupovala ty ne moc pozitivní pocity. A lítost všeho druhu. Nad špatným rozhodnutím, nad  neopětovanou láskou, nebo nad tím, že život je skoro u konce.

Shrnuto a podtrženo, Mládí je oddechovka pro každého. Ničím neurazí, ničím nepřekvapí. Troufnu si tvrdit, že tentokrát rozhodně neplatí, že kniha je 100% lepší než film. Ale jde o scénář, takže to se tak trochu omlouvá, že. A pokud se chystáte na filmovou podobu, určitě doporučuji si nejdřív přečíst tu knižní. Protože toho mnohem více pochopíte a jednotlivé nenalezené kousky puzzle najednou začnete postupně nalézat pod rukama.

Paolo Sorrentino: Mládí
Překladatelka Hana Sedalová
Nakladatelství Jota, Rok vydání 2015
post signature
Tímto bych chtěla moc poděkovat Knihcentrum.cz za poskytnutí recenzního výtisku!

CONVERSATION

4 komentářů:

  1. Tak scénář jsem ještě nikdy nečetla. Pár divadelních her, které se scénáři podobaly, ano, ale filmový scénář.. to může být fakt zajímavé. A na film bych se snad taky někdy mohla podívat. :-)

    ReplyDelete
  2. Páni, dostat scénář do ruky, to se jen tak někomu nepoštěstí, musí to být zajímavý pocit :) Zrovna mám rozečteno spoustu knížek do školy, ale až si budu potřebovat od nich odpočinout, tak po ní sáhnu .)

    ReplyDelete

Děkuji za každý komentář! :)