Maruščiny trapné momenty | Talent kraje

Pokud jste už nějakou soutěž vyhráli, tak dozajista víte, jaký je to pocit. Ten pocit výjimečnosti, hrdosti a štěstí. Připadá vám, že celý...

Pokud jste už nějakou soutěž vyhráli, tak dozajista víte, jaký je to pocit. Ten pocit výjimečnosti, hrdosti a štěstí. Připadá vám, že celý svět skanduje vaše jméno a reflektory ozařují váš pyšný obličej. Pak jsem tu ale já. Podvodnice, která ceny vyhrává jenom náhodou. A to se vší parádou.
Psal se rok 2013 a já se nějakým zázrakem dostala až do ústředního kola německé olympiády. Ještě větším zázrakem jsem skončila v nejlepší desítce a celou cestu domů jsem se hrdostí skoro nadnášela. A na začátku roku 2014 jsem dostala pozvání do Talentu kraje. Zprvu jsem byla poněkud nejistá. Copak mé osmé místo v republikovém kole někoho zajímá? To jsem opravdu tak výjimečná? No co, zkusit se má všechno. A tak jsme jedno zimní odpoledne vyrazili s mou rodinkou do koncertní síně Otakare Jeremiáše v Českých Budějovicích.

Mamka, celá vedle z toho, že se já, nešika rodiny, něčeho takového účastním, mě tam nenechala jít jen tak. Oblečená tedy v černé sukni nad kolena, bílé halence a deseticentimetrových podpatcích jsem kráčela po boku mé sestry, bratra, babičky a již zmiňovaného rodiče po budějovických ulicích a sledovala již podobně oblečené dívky, které šly stejným směrem. Pečlivě jsem si konkurentky prohlížela a přemýšlela nad tím, zda se tam také někdo ocitl stejnou náhodou jako já.

Po pozdravení se s panem ředitelem naší školy a třídními učiteli žáků, kteří byli na vyhlášení talentů také, jsme se pohodlně usadili do sedadel. Celá řada patřila jen a pouze našemu vimperskému gymnáziu. Na začátku proběhlo uvítání, krátká hudební vsuvka a šlo se vyhlašovat. Kategorie sport. Mladší, starší. Matematika. Mladší, starší. Nestačila jsem se divit, jakých pozoruhodných výsledků žáci dosáhli! Kam já se hrabu s nějakým osmým místem? Rodina mě začala konejšit, že cena za účast je taky moc fajn, a že bych měla být ráda za možnost zde vůbec být. A pak to přišlo… Humanitní kategorie. Starší.

Byly jsme dvě. Mé soupeřce říkejme Magda a já. Po sestupu do dolní části síně a následném zdolání asi deseti schodů v mých podpatcích bych si cenu přála dostat alespoň za toto. Postavily jsme se vedle sebe, vyměnily si krátká pousmání a pak se slova ujmula moderátorka.

,,Na druhém místě skončila Magda…“
Cože?
,,… s prvním místem v republice. S dalším místem za... S vynikajícími výsledky v… Karlova Univerzita…"
Cože?

Následoval potlesk. A já jsem nechápala v tu chvíli nic. Zvedla jsem hlavu a podívala se na vimperskou řadu. Moje rodina se tvářila stejně nechápavě jako já. Dobře. Ujistilo mě to v tom, že špatně jsem rozhodně neslyšela. Nic tu nedávalo smysl. Vždyť já jsem byla pouze osmá v republice!

,,A první místo Maria Friedlová! Hanka se může pyšnit…"
Moment, Hanka?
,,… za výborné místo v dějepisné olympiádě…"
Dějepis?
,,… za účast na olympiádě v programování…"
Programování??
,,… za osmé místo v ústředním kole v německém jazyce…"
No, to už mi zní trochu povědomě.
,,… mimoto umí Maruška…"
Tak jsem zase Maruška, jo?
,,… mluvit plynně dalšími pěti cizími jazyky. Francouzsky, španělsky, rusky, latinsky a anglicky."
JÁ UMÍM PLYNNĚ ŠESTI JAZYKY?
,,To byla Maria Friedlová."

Měla jsem co dělat, abych během vyjmenovávání ,,mých“ super-úspěchů nevyprskla smíchy. Určitě jsem byla rudá jako rajče a moc tomu nepomohl ani fakt, že se má rodina prohýbala smíchy, jakmile jsem zoufalstvím vyhledala vimperskou řadu. Jediná babička brečela dojetím, protože jí zřejmě nedošlo, že vzniklo jedno velké nedorozumění. Pan ředitel, vědom si omylu organizátorů, mě pozorně sledoval, protože se zřejmě bál, že prozradím něco při...

ROZHOVOR! A v tu chvíli jsem si vzpomněla na to, že se vítězovi položí dvě otázky. Co když budu muset říct jedno slovo šestkrát jinak?! Znám vůbec takové slovo? Co kytka? Anglicky flower. Německy Blume. Rusky řeknu květina hodně hlubokým hlasem, jako bych byla opilá. Španělsky to zkusím říct podobně jak anglicky. Ve francouzštině to je jak jméno účastnice turnaje Tří kouzelníků v Harrym Potterovi, ne? A latina? Risknu plantum.

,,Maruško, šest jazyků? Jak se je vůbec stíháš učit?"
Dobrý. Tvař se nad věcí a hlavně neodpovídej blbosti.

,,Tak já se hlavně věnuji němčině. Jelikož je můj táta Němec, hodně spolu diskutujeme a také koukám na německé programy v televizi."
Oukej, to by docela šlo.

,,A ještě mi řekni, budeš se chtít naučit ještě další jazyky, nebo ti jich šest stačí?"
Všichni se smějou. Usměju se také.
,,Myslím si, že mi jich šest bohatě stačí."

Potlesk, přijímám dárkovou tašku, gratulace od důležitých osob. Přikyvuji a usmívám se, když mi někdo pochválí paměť. Když sestoupím asi deset schodů a zdolám tentokrát vzestup až k naší řadě, mám toho všeho akorát dost. Přijmu gratulace ještě od učitelů, kteří smích také neskrývají a sedám si na své sedadlo. A až teď se dám do pořádného smíchu, zatímco si babička pořád utírá slzy kapesníkem. Za minutku do sálu dorazí strejda a ptá se, zda něco prošvihl.

,,Umím mluvit plynně šesti jazyky,“ informuji ho a celý příběh mu převyprávím. Poté, co zklamaně prohlásí, že je škoda, že to nikdo nenatáčel, z tašky vyloví bonboniéru a ukáže mi zadní stranu, kde je vypsané složení a kalorická čísílka, která pro mé dobro nikdy nečtu, a řekne:

,,A nechtěla bys mi třeba přeložit, co jsem ti to koupil?"

post signature

You Might Also Like

11 comments

  1. Tak to je dobrý, ty mě vždycky rozesměješ! :)

    ReplyDelete
  2. Tak já jsem se v tom úplně zamotala. :D Každopádně bych nevěděla, jestli se nemám radši nenápadně.zdekovat, když mě začnou vyhlašovat do výšin.
    Každopádně jsi to zvládla bravůrně a alespoň máš na co vzpomínat. :)

    www.fakynn.blog.cz

    ReplyDelete
    Replies
    1. Fakt? :D No, já jsem se moc dekovat nemohla, když na mě zíral celý sál :D :)

      Delete
  3. Maruško i když tvojí historku znám, normálně jsem se přistihla, jak se u počítače při čtení směju :D

    Jo a jen tak mimochodem, že mi dáš nějaký doučko z latiny? :D

    ReplyDelete
    Replies
    1. :) Řekni kdy a kde a dáme se do toho :D ;D

      Delete
  4. Maruško, ty jsi prostě fantastická :D: Strašně mě to rozesmálo a musím říct, že jsem tápala, jak se Fleur Delacour píše, nakonec jsem to tipla správně a ověřila na googlu :D. Vždycky mě rozesměješ, tohle se ti povedlo:))). Bellissimo!

    ReplyDelete
  5. Som trochu stratena XD, ale je to take vtipne nedorozumenie :D a bol to asi aj dost zabavny rodinny moment, ale zda sa, ze si to zvladla s gráciou xD

    ReplyDelete

Děkuji za každý komentář! :)