Chci být jako Carrie Bradshawová?

Sledovala jsem již několikátý po sobě jdoucí díl Sexu ve městě a zeptala se sama sebe. ,,Mohla bych být jako Carrie?“ Je to spisovatelka, ...

Sledovala jsem již několikátý po sobě jdoucí díl Sexu ve městě a zeptala se sama sebe. ,,Mohla bych být jako Carrie?“ Je to spisovatelka, která má svůj sloupek v Timesu, tři úžasné kamarádky, plno bot a pana Božského. K tomu všemu super postavu, krásné vlasy a skvělý smysl pro humor. Je to zkrátka představa mého dokonalého já. Byla bych schopná zhubnout? Začít se naplno věnovat psaní, nebo si konečně dát nějaké cíle, které bych si následně vítězoslavně odškrtla ze seznamu? Ale je to vůbec reálné?

,,Sice sem tam kouknu závistivě po postavě kolemjdoucí sportovkyně, či zatoužím po krásnějším úsměvu, ale jsem to já."

Mám se ráda taková, jaká jsem. Sice sem tam kouknu závistivě po postavě kolemjdoucí sportovkyně, či zatoužím po krásnějším úsměvu, ale jsem to já. Tak proč bych chtěla něco měnit? Mám skvělou rodinu, zábavné přátelé, psaní, které mě baví, a hlavně šťastný život. Copak mi něco schází? Opět si představím sloupek v novinách se svým jménem pod titulkem a je to tu zas. Závist, přání, nebo jen nenaplněné idee někoho, kdo se moc kouká na seriály pro ženy?

A tak mě něco napadlo. Budu se snažit. Ne být Carrie, ale být Maruška, která se nakonec té Carrie bude hodně podobat. Jde o to, že to bude moje verze. Nemusím mít padesát párů bot, nebo dokonalou postavu s dokonalým přítelem, který by tu dokonalou postavu měl mít také. Ale bude ze mě vyzařovat stejně pozitivní energie. Přesně tak, jak to má napsané Sarah Jessica Parker ve scénáři. Ale proč mě chytla právě tato fiktivní postava?

Řekla bych, že je to tím malinkým dílečkem podobnosti, která nás spojuje, a tím je psaní. A tím přichází další otázka. ,,Má každý svou Carrie Bradshawovou, ke které vzhlíží?“ A máme vůbec zapotřebí se někomu rovnat? Existuje spousta citátů na toto téma a já začínám uvažovat, zda jsou vůbec pravdivé. Nemám umřít jako kopie, když jsem se narodila jako originál. Ale jak si máme stanovit ambice, když netoužíme po něčem, co už ten druhý má? Nezačíná to všechno závistí?

,,Dle mého názoru člověk nikdy nepřestane snít o něčem lepším. Jde jenom o to, zda dokáže přijmout fakt, že to někdy prostě nejde."

Můj brácha mi nedávno řekl, že nemá 100% šťastný život. Zpočátku jsem na něj zůstala koukat s pusou dokořán, protože mi nikdy nepřišlo na mysl, že by nějak strádal. Chci říct, copak je nešťastný? Pak mi vysvětlil, že člověk, který je se vším spokojený, už po ničem netouží. Nic mu nechybí a už nemá potřebu se posunovat dál. A pak jsem si vzpomněla na větu: ,,I když toho moc nemám, jsem šťastný a nic nepotřebuju.“ Ale je to pravda? Copak se člověk může dostat do fáze, kdy už vážně po ničem netouží?

Dle mého názoru člověk nikdy nepřestane snít o něčem lepším. Jde jenom o to, zda dokáže přijmout fakt, že to někdy prostě nejde. A pokud tak neudělá, bude se snažit kopírovat. Zatím nevím, zda bych mohla být tou budoucí Carrie Bradshawovou, ale úplně nemožné se mi to nezdá. (Krom té postavy. Na to mám až moc ráda jídlo. Hlavně to nezdravé.) Tak budu muset pozměnit i mou odpověď. Nechci být Carrie Bradshawovou. Chci být sama sebou a chci být šťastná. Nechci přestat snít a budu se vždy snažit o to nejlepší.

A pak budu ve svým sloupku v Timesu psát o tom, jak toho o sexu vím sakra málo.

post signature

You Might Also Like

11 comments

  1. Super super super článek! Poslední dobou jsem přesně o tomhle celkem často přemýšlela (a přemýšlím) a nějak se dostávám do stádia, že nakonec ani touhle, ani támhletou být vlastně nechci. PS: ,,Nemám umřít jako kopie, když jsem se narodila jako originál.´´ mi visí v anglické verzi celkem dlouho na obraze v pokojíku, asi na tom něco bude ☺

    ReplyDelete
  2. Skvělá úvaha, krásný článek! Já upřímně nevím, být Carrie, asi bych si odpustila ty zápletky s chlapama, a o to víc se věnovala práci :D. Ale donutila jsi mě zamyslet nad tím, že vlastně ani nemám stoprocentně dané cíle, jako co se týče vysněné práce a tak, tak uvidíme kam nás obě život zanese. :)) Jinak, když už jsi u toho bráchy, viděla jsem ho u tebe na instakilogramu a klidně nás můžeš seznámit!! :D :D.
    Povedený článek :)).

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuju! :)
      Jo, to bych si taky odpustila! I když oni za ten hřích asi stáli. :D ^^
      Seznámím. :P :D
      <3

      Delete
  3. Milá Maruško, je zo zvláštne, ale dnes ráno som nad Carrie a celý seriálom premýšľala. Aby si vedela, ja som asi najväčší fanúšik a milovník tohto seriálu na celom svete. Už ho mám prezretý odzadu, spredu, poznám ho skoro naspamäť. Vždy som túžila mať život ako ona. Nie je dňa, keď si nepomyslím ako rada by som mala svoj vlastný byt v New Yorku, prácu, ktorá ma bude napĺňať a baviť (takže písanie) a skvelé priateľky, ktoré vždy budú stáť pri mne. Pre mňa je to ako pohádka, vysnený sen. Z celého srdca si to prajem. Ako vravíš, nie byť Carrie, len sa jej podobať, hlavne v tom, ako je šťastná, úprimná a aj keď v živote stretne veľa prekážok, vždy ich prekoná.
    Prajem to tebe, aj sebe, aby sme našli šťastie, ktoré hľadáme. :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Tak možná nakonec budeme v tom New Yorku bydlet spolu. :) obě psát a užívat si pozornosti amerických mužů :))
      Taky ti to hrozně moc přeju.:))

      Delete
    2. Už som zistila, že v živote je všeličo možné, takže ktovie :D Ale rozhodne by som nebola proti.
      Ďakujem pekne :)

      Delete
  4. No jo, můj denní chléb - touha po tom být lepší, hlava v oblacích a nohy na zemi. Mnohokrát jsem chtěla být jako někdo - vypadat jako tahle, umět to, co tahleta, mít povahu jako tamta holka a moct si dovolit to, co holka jiná. Ale nakonec stejně vždycky skončím u sebe. Asi se nemůžu úplně změnit. Jen vylepšit.

    Moc, moc pěkná úvaha. Tu bych do Timesu klidně dala. ;)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Myslím, že je to snídaně nejen nás dvou:)
      Tak to jsem poctěna, že to slyším zrovna od tebe:)) ;)

      Delete
  5. Já osobně si myslím, že člověk může být stoprocentně šťastný, i když nemá všechno. I když neustále toužíme po něčem víc, po něčem, čeho chceme dosáhnout neznamená to, že nemůžeme být v danou chvíli naprosto spokojení. :) Vždyť člověk může být šťastný i z úplných maličkostí. Moc se líbí tvá věta: "Nemám umřít jako kopie, když jsem se narodila jako originál." Toho se budu držet ! :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Já s tím také souhlasím, ale je to hrozně sporné téma:)
      drž! :))

      Delete

Děkuji za každý komentář! :)