Maru učitelkou: Jak vše pokazit (školní edice)

Zdravím, drazí čtenáři!
Určitě už jste si kladli otázku typu: Jak může být Maruška tak dokonalá a vesmír stále fungovat? nebo Jak to dělá, že nemá ani jednu chybičku? Nejste sami. Také já se občas sama sobě divím, jak mohu zvládat tolik dokonalosti najednou a ještě se k tomu nezbláznit. Je to jednoduché. Nesmíte si to připouštět. Kdykoli si začnete myslet, že jste dokonalí, skvělí, zkrátka ideály všech ideálů, něco se pokazí. A mimo to, že jsem bez chyby, jsem také expertem právě na kažení a rozbíjení. A jak na to? To Vás dnes naučím.
Jak mi jednou jeden kamarád řekl, fyzika jsou vlastně jen Newtonovy zákony a hromada dalších vzorečků. Nebojte,  dnešní lekce bude mnohem jednodušší. Všechno se točí kolem Murphyho. Takovým nejlepším případem je písemka z matematiky. Učíte se na ni nejméně tři hodiny a zkoušíte si odůvodňovat vzorečky, abyste si je nemuseli všechny pamatovat. Přičemž to skončí stejně u toho, že si odvodíte jenom to, že absolutně nevíte, jak to odvodit a energii si zapamatujete jako mléko krát cafe na druhou. Co z toho ale plyne?

Když už si věříte, že písemku napíšete dobře, dokonce máte i pocit, že jste ji dobře napsali, zřejmě jste počítali špatně. (Protože u matiky nemůžete mít jen tak dobrý pocit z písemky.)
A moje rada? Prostě se učte. Protože to stejně nedopadne dobře. A pokud jsem na něco za ta léta na gymplu přišla, napište aspoň dobře datum. Abyste si nepřišli úplně vypatlaní. A u školy už zůstaneme. (Protože je konec školního roku a všichni si chtějí školu připomínat, že.) Pokračujeme domácími úkoly. Všemi žáky tak oblíbenými. 
Znáte to. Sedíte dvě hodiny nad domácím úkolem, přehříváte mozkové závity, brečíte, trháte si vlasy, bezdůvodně řvete na členy rodiny, ke konci, když už zoufalství začíná být pomalu větší než Vaše nevědomost, zkusíte řešení hledat na internetu, opět křičíte, protože jste nic nenašli, a nakonec sešit zavřete a jdete si číst. Protože to opět nemá žádný smysl. Kdykoli jsem já dělala domácí úkol déle jak hodinu, muselo se něco pokazit:
  • Buď jsem dělala úplně jiné cvičení, než jsem měla.
  • Když už jsem dělala správné cvičení, pochopila jsem špatně zadání.
  • Pokud už jsem pochopila zadání a dělala správné cvičení, většinou to bylo extra těžké, takže jsem si šla číst.
  • A když už domácí úkol nebyl tak těžký a já jsem pochopila zadání a dělala správné cvičení, nechala jsem ho ležet doma na stole.
Závěr? Nedělejte domácí úkoly, protože se z toho zblázníte. Radši si dejte něco k snědku, koukněte na hezký film a opište ho před hodinou od kamaráda. A když už je kamarád stejné jelito jako Vy, jste prostě v háji.

A pak je tady hlášení se. Podle mě úplně zbytečné. A nebo zachránce trapných situací. Profesor má otázku, Vám v hlavě naskočí odpověď. Když už si jste jistí, že Vaše domněnky jsou správné, nikdy, ale opravdu nikdy nejste oným vyvolaným. Můžete z lavice ke katedře střílet světlice, mávat vlajkou, nebo se stát dvoumetrovým obrem s jedním okem, nic nepomáhá. Jste ignorováni. Pokud ale je položena otázka, na kterou byste odpověď nevymysleli ani za milion let, stočí učitel svůj pohled na Vás. Přičemž Vy se zkoušíte zahrabat, zneviditelnit, jednoduše neexistovat. Buďte si jisti, že právě v tento okamžik padne řada na Vás.

Závěr? Buďte zkrátka zticha a hrajte si na partyzána.
A proč jsem zmiňovala zachránce? Hlásíte se, tušíte odpověď, někdo Vás předhoní stejnou odpověďí, jenže se ukáže, že ta odpověď je hrozná blbost. A Vy pak ruku s úlevou, že nejste pro tentokrát za hloupého Honzu, stáhnete zpátky k tělu. (Hádejte, kdo je většinou ten Honza.)
A to by bylo. Rady, jak se vyhnout katastrofám, které stejně skončí katastrofou, a které zajisté využijete v příštím školním roce. (A nebo taky ne, protože nejste takové… dítě štěstěny jako já.) Přeji Vám všem krásné prázdniny, hodně sluníčka, žádná zranění a já se stejně za chvilku zas ozvu.
post signature

CONVERSATION

2 komentářů:

  1. Aaano, jídlo místo učení je skvělý nápad, jen trošku nebezpečný, nedá se aplikovat věčně. :D
    V hodinách jsem se většinou nehlásila. Občas jsem ale dostala takový větší záchvat aktivity a hlásila se každou chvilku. :D

    Hmmm, docela dobře jsem si tady početla... Házím si tě do bloglovinu, ráda se ještě vrátím. :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Hele, nebýt Tvého komentáře, na článek bych si vůbec nevzpomněla! :D :) vážně. :)
      Nedá, nedá, to je fakt. Ale za pokus to stojí. :)
      Díky moc :)

      Delete

Děkuji za každý komentář! :)