Z pohádky do pohádky

Nikdo není starý na pohádky. A kdo tvrdí opak, je ještě stále dítětem. Já osobně zbožňuji pohádky. A ještě raději mám ty zpívané. Na pohádce totiž nenajdete ani trocha špatnosti. Je milá, poučná a neodmyslitelně patří do každého dětství, na které každý s pousmáním vzpomíná.

Žili, byli jednou tři bratři - Jan, Matěj a Pepa. Každý svou povahou a špatnými vlastnostmi (neškodnými zvyky) jedinečný. Možná jste ještě neměli tu čest je poznat, ale zaručeně znáte tři pohádky, které s nimi úzce souvisí. O Šípkové Růžence, Karkulku a O dvanácti měsíčkách. A pokud vezmete do jedné ruky zmiňované mládence a do druhé kouzelné tři slečny z pohádek, smícháte všechno dohromady a zakombinujete k tomu veselé prozpěvovačky, vyčarujete milý příběh pro děti, u kterého se pobaví i někteří starší čtenáři. 

Abych řekla pravdu, rezencovat dětskou knihu a zpěvník, není vůbec lehký úkol. Zkouším si neustále představovat, že se nacházím ve věku mateřské školy a jeden z rodičů mi předčítá příběh, který jsem už tolikrát slyšela, ale nic nenamítám, protože ho slyším v úplně jiné verzi. A pokud se znám dobře, toto vylepšení by se mi určitě líbilo. Musím říct, že se nejedná o klasické zmodernizování, kdy je vlk nahrazen německým ovčákem, Růženka se bodne o jehlu a Maruška začne s černou magií. Vše je ponecháno v době, kdy existovaly kořenářky, míchaly se lektvary a pořizovaly se rádcům boty na podpatku. A tím to neztratilo své kouzlo.
Díky velkým písmenům a krásným ilustracím, které navazovaly dokonalou pohádkovou atmosféru, jsem měla knihu přelouskanou za jedno odpoledne. Což neznamená, že mi její styl psaní úplně sedl. Přeskakování v časech (přítomný, minulý) nebyl můj šálek kávy, stejně jako vypravěčovy některé poznámky. Chápu, že se jedná o četbu pro děti, ale poznámka, že tele je děťátko krávy, mi přišla už trochu zbytečná.

Zpěvník je užitečným doplňkem, ve kterém najdete chronologicky uspořádané písně, které v knize sloužily také jako náhražka za přímou řeč. Pokud jste ovšem jako první neviděli film, tentokrát bych Vám poradila udělat výjimku, protože znát melodie písniček a sem tam si při četbě zazpívat, není vůbec špatné. (Akorát čtete o trochu déle. Protože vlastně zpíváte.)
„Není krásnějších pohádek než ty, které píše život sám.“
Hans Christian Andersen

Na pohádkách mám nejraději konce. Ten blažený pocit, kdy dočtete poslední slovo, otočíte poslední list, "bouchnete" obálkou a zkusíte si představit svůj konec pohádky. Jestli skončíte se zbrklým Pepou, zapomnětlivým Janem, zasněným a nerozhodným Matějem, a nebo pak s úplně jiným princem? Tři bratři společně se zpěvníkem mě nezklamaly. Ačkoli mám jisté výhrady ke stylu psaní, nemohla jsem očekávat žádný zázrak. Příběh se dokonale drží filmové předlohy, některé situace jsou lépe vysvětleny a mateřská Maruška by si všechny mládence dozajista zamilovala.

Co vy a pohádky? Jaká je vaše oblíbená?
post signature
Zdeněk Svěrák: Tři bratři
Nakladatelství Fragment
Rok vydání - 2014

Za poskytnutí recenzních výtisků moc děkuji nakladatelství Fragment!

CONVERSATION

0 komentářů:

Post a Comment

Děkuji za každý komentář! :)