Byly jsme pár...

Bývaly jsme dvě. Nerozlučná dvojka, která spolu dělala úplně všechno. Skákaly jsme spolu přes švihadlo, běhaly, chodily do parku a na konc...

Bývaly jsme dvě. Nerozlučná dvojka, která spolu dělala úplně všechno. Skákaly jsme spolu přes švihadlo, běhaly, chodily do parku a na konci dne jsme zašly do jedné gigantické vířivky, kde jsme se po náročném dnu pěkně uvolnily. Někdo by řekl, že jsme si byly podobné jako vejce vejci, ale já si myslím, že jsme byla každá úplně jiná. Ona měla vždy pravdu, kdežto já byla ve všem úplně levá. A teď je pryč. Moje spřízněná duše, bez které už z domu nevystrčím paty.  A jak to všechno začalo?
Potkaly jsme se v jedné veliké továrně, kde takových, jako jsme my, byla plná hromada. Velké, malé, jedna některé nesahala ani po kotníky, další by vzala nejraději nohy na ramena, ale už nebylo úniku. Když nás přiřadili k sobě, šlo všechno najednou jak na běžícím pásu. Měly jsme toho tolik společného! Ráda chodila ven, nesnášela, když se někdo nesprchoval, milovala pedikúru a znala mě pomalu jako své boty. A když jsme se po jednom dlouhém dnu chystaly do vířivky,  zdálo se být všechno v naprostém normálu.

A najednou byla pryč. Když jsme s ostatními vylézali, nemohla jsem ji nikde najít. Jako by se prostě vypařila. Ale já jsem doufala, že se objeví. Ani na krátký okamžik jsem nevěřila tomu, že by mě        z ničeho nic opustila. Vždyť jsem tu pro ni byla vždycky. Ani na jednu chvíli jsem nepomyslela na to, že bych ji mohla vyměnit, třeba za tu vysokou s krásnýma okama. Byla to moje druhá polovička a já už se nikdy nepodívám ven. Není to tím, že bych nechtěla, já prostě nemůžu.

Ptáte se proč? Jsem zbytečná a ven už mě nikdo nevytáhne. Zůstanu navždy schovaná ve tmě obklopená objímajícími se páry, které už se nemůžou dočkat, až si zase vyrazí na obchůzku. Možná jsem si to zasloužila. Mnohokrát jsem někomu podkopla nohy, zůstávala schovaná pod postelí, ale to už nezměním. Stejně tak nezměním osud, že se se svou milovanou už nikdy neuvidím. Znám totiž tyto situace velmi dobře. Ať se podíváte kamkoli, nebude tam. Je to jedno z nevyřešitelných problémů lidstva, na které není odpověď. A nikdy nebude.

Mé jméno je ponožka. A toto byl můj příběh, jak jsem v pračce navždy ztratila svou druhou do páru.
post signature

You Might Also Like

0 comments

Děkuji za každý komentář! :)