Jean Perdu a jeho cesta napříč Francií

Láska je ta nejsilnější a nejintenzivnější emoce na světě. Kvůli lásce jsou lidé schopni dělat šílené věci, dokáží mít super náladu celý den, dokáží kvůli lásce válčit. Lásku k životu prostě a jednoduše potřebujeme, protože, přiznejme si to, život bez lásky by stál za nic. V Levandulovém pokoji se seznámíme s jedním dojemným, láskou nešetřícím příběhem, který začíná a končí v té nejromantičtější zemi vůbec, ve Francii.


Literární lékárna. Všichni už dobře víme, že čas a ticho dokáží zahojit nejeden škrábanec. Ale co knihy? Dokáží léčit knihy? Jean Perdu je o tom přesvědčený. A jeho terapie opravdu funguje. Na své lodi Lulu má spoustu knih rozdělené do sektorů podle toho, co dokáží vyléčit. Jednou tam máme zlomené srdce, strach z neznáma, pesimismus a vše, co vás jen napadne. Jak knihovník ale určuje diagnózy? Jednoduše. Má vrozený dar lidi během okamžiku poznat a usoudit, jaký je jejich největší problém. Jedno však stále nedokáže. Vyléčit sám sebe.

Když ho opustí jeho jediná velká láska, zanechá mu po sobě pouze dopis, který se však Francouz bojí otevřít. Bojí se dozvědět poslední slova jeho milované. Týrá se proto celých jednadvacet let, kdy leží obálka v zapomenutém šuplíku v levandulovém pokoji, do kterého by nevkročil ani za nic. Až do jednoho dne, kdy snad osud nebo náhoda nakonec svedly dohromady, že Perdu vzkaz přeci jenom přečte. A to, co se dozví, ho srazí na kolena.


Vydává se tak společně s Maxem, nadějným spisovatelem, na cestu na jih Francie, aby se mohl se svou velkou láskou naposledy rozloučit a nechat za sebou jednu dlouhou etapu svého života. Je to zábavná, místy smutná, avšak na každém kroku láskou doprovázená cesta, kde se léčí, zraňuje, získává a ztrácí. Kde se píšou nové příběhy, kde se dočítají knihy, nebo trhají stránky. Možná, že vše trochu brzdí až příliš dlouhé popisy krajiny, nebo dopisy Manon, které pro mě nebyly zrovna nejzajímavější, ale dohromady to tvoří tak akorát sladký, romantický celek.

Mapa trasy, recepty, které se v knize objevily, nebo rejstřík léčivých knih na konci celý příběh příjemně okořenily, stejně jako občasný situační i slovní humor. Člověk si po dočtení uvědomí, že láska je opravdu mocná čarodějnice, ale že nikdy nestojí za tolik bolesti a utrpení. Každý knihomol si oblíbí Literární lékárnu, protože upřímně. Kdo kdy slyšel o muži, který léčí knihami? Já tedy ne. Ale by opravdu zajímavé ho potkat.

Nina George: Levandulový pokoj 
(Das Lavendelzimmer)
Přeložila Dagmar Hoangová
Nakladatelství MOBA, Rok vydání - 2014

post signature

Za poskytnutí recenzního výtisku bych chtěla moc poděkovat knihkupectví Knihcentrum.cz!

CONVERSATION

8 komentářů:

  1. Levandulový pokoj je moc hezký příběh :)

    ReplyDelete
  2. Hm, poněvadž jsme teď zahořklá stará panna, asi by mi ta kniha pomohla se zase dostat do láskyplných myšlenek a mladé zamilovanosti . Už jen kvůli té obálce, protože kvůli ní jsme si té knihy už všimla v knihkupectví a chtěla jsem jí aniž bych věděla o čem je, teď to vím, chci jí pořád :)
    A ta představa pána, co léčí knihami je úžasná. Ale v ČR asi něco takového nehrozí -_-
    A tvoje recenze jsou vždycky tak milé a hezké, zkus prostě jednou být na knihu hnusná!! :D

    (Team Peeta :D)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Tak to si ji pořiď! :) i když k tobě se mi ta knížka vůbec nehodí. :D ^^
      tak až jednu potkám, která si to zaslouží, tak jí pořádně vynadám!

      Team Josh!!

      Delete
  3. Dej jí sem, hned! :D Tu si chci vážně přečíst. Můžeš mi říct, jak se ti vždycky podaří to tak hezky napsat? Od tebe to zní tak krásně roztomile a nežně. :3

    P.S. Tady dole ti běhá Insta, ze kterýho nemůžu spustit oči. :D

    ReplyDelete
    Replies
    1. Krásně roztomile a něžně? :D aaaaww :3
      P.S. To byl účel. :D

      Delete
  4. Zní to trošku moc sladce, ale zároveň... Docela bych si to přečetla. Léčení knihami zní fakt moc dobře!!

    ReplyDelete

Děkuji za každý komentář! :)