READY PLAYER ONE | HRA ZAČÍNÁ

Mám ráda počítač. Vlastně bych ani nevěděla, co bych si bez něho počala. Mám ale také ráda hry. Nikdy jsem nehrála takové ty klasické hry, jako je třeba Pac-Man. Hry 80. let. Dobrou zprávou je, že jsem našla knihu, kde se přesně tyto hry vyskytují. Vlastně jsem našla knihu s cela novým světem, kde se hry vyskytují. Ten svět se jmenuje OASIS.


Stručně

Wade je chudý sirotek, který žije se svou tetou a asi deseti dalšími lidmi v jenom kavaranu v Komíně. Komín je obrovský panelák složený z kavaranů a jiných obytných jednotek. Dá se říci, že se svými spolubydlícími nemá vůbec přátelský vztah, vlastně je slušně přehlížen a ignorován - pouze do doby, než někdo u něj najde něco cenného. Což zpravidla bývá nějaká technická pomůcka.

Žije ve světe, kdy lidé raději žijí ve smyšlené hře, než aby žili svůj vlastní život. Zapomínají na své přátele, pokud tedy nějaké mají, a ven nevychází, pouze v těch nejnutnějších případech. I děti, které mají tu možnost, nechodí vůbec do školky, vše se naučí v OASIS. Ve virtuální realitě, kterou vytvořil nejznámější muž světa - James Halliday.


Velikonoční vejce

A ten známý muž jednou umře a přenechá veškeré svě dědictví jednomu hráči, který dokáže rozluštit hádanky, najít klíče, porazit nepřátele, zkrátka uspět. Gunteři, hráči, které se dali do hledání s takovou vášní, že nedělají nic jiného, než že pátrají po onom tajemném pokladu, mají však konkurenci. Tým IOI, který chce celý svět OASIS dostat do svého vlastnictví a zpoplatnit ho. No a pak je tu pořád Wade. Který jako první najde úplně první klíč k velkému dědictví.

Zmatek nad zmatek

Když jsem se pomalu a jistě dostávala přes první kapitolu, měla jsem opravdu dost cizích pojmů, jmen, týmů, hráčů, všeho. Valilo se na mě jedno neznámé slovíčko po druhém, přičemž jsem se opravdu držela, abych si něco náhodou nepoznamenala na nějaký papír. Naštěstí, jak tomu většinou bývá, se mi zakrátko vše krásně vysvětlilo. Technických výrazů a všemožných zkratek jsem se ovšem nezbavila tak snadno, tudíž jsem pár odstavců jen četla, aniž bych věděla, co všechny ty "hráčské" termíny znamenají.

RPO je už moje druhá kniha s počítačovou tématikou. První byl Erebos, který se mi moc líbil, tak jsem doufala, že tomu bude i teď. A má přání byla vyslyšena. A dokonce převyslyšena. Protože já jsem se bavila od začátku do konce, kdy jsem při poslední epické bitvě nemohla snad ani dýchat, jak bylo vechno vzrušující a napínavé. I když se to vlastně odehrávalo jen ve hře. (Já všechno hrozně prožívám.)


Postavy

Hlavní hrdina byl průměrný. Nebyl špatný, ale také se z něho nevyklubal nějaký super-charakter, který bych chtěla osobně poznat ve skutečnosti. Vlastně jsem proti němu byla ze začátku malinko vysazená, protože já opravdu nemám ráda, když kluci stráví u počítačových her déle jak tři hodiny denně. A když se pak objeví týpek, co paří OASIS skoro celý den, měla jsem chuť ho vykopnout z baráku s tím, ať laskavě začne žít pořádný život.

Celé hledání velikonočního vajíčka bylo založeno na znalostí, které jste měli o hlavním tvůrci hry, Hallidayovi. Jelikož zbožňoval 80. léta, objevovaly se v textu názvy pár mých oblíbených skupin, starých počítačových her, které jsem znala z dětství, nebo filmů, které jsem párkrát zkoukla. Sama jsem také zkoušela luštit hádanky spolu s hlavní postavou, ale nakonec jsem došla k závěru, že nevím zhola nic, a tak nechám veškeré myšlení na Wadeovi.

Ani bych nevěřila, že mě počítačové hry tak chytnou. Když jsou k tomu vylepšeny haptickými rukavicemi a vizorem, možná bych si zahrála i já. Chtěla jsem knížku podstrčit i bráchovi, protože si myslím, že by se klukům mohla líbit o něco více jak holkám, ale bohužel, neuspěla jsem. Doufám, že vy budete mít s šířením RPO větší štěstí, než jsem měla já, protože to stojí za to. 

CONVERSATION

0 komentářů:

Post a Comment

Děkuji za každý komentář! :)