Dokáží ostrované přežít?

Už jste někdy přemýšleli nad tím, jaké by to bylo, kdyby vypukla apokalypsa? Co byste zachránili jako první, co má pro vás největší cen...


Už jste někdy přemýšleli nad tím, jaké by to bylo, kdyby vypukla apokalypsa? Co byste zachránili jako první, co má pro vás největší cenu? A bylo by pro vás předností zdraví rodiny nebo to vaše? Přesně takové otázky si kladla i hlavní hrdinka knížky Tak padne náš svět, kde se obyvatelstvo jednoho ostrova jednou objeví uprostřed smrtícího viru.

Stručně

Kaelyn, hlavní postavě knihy, se život prvního září obrátí vzhůru nohama. Zatímco normální studenti se vítají s dlouho neviděnými spolužáky, na ostrově, kde Kae žije, se vyskytl zmutovaný vir, o kterém nikdo nic neví. Co ho způsobilo, jak se přenáší a to nejhlavnější, jak se dá léčit. Ze začátku si s tím nikdo nedělá starosti, protože se doktoři domnívají, že jde pouze o přechodnou chřipku, která zanedlouho zmizí. Když ale lidé začínají umírat, už jde do tuhého. 

Ostrov upadne do karantény a z pevniny se mu dostává čím dál, tím méně pomoci. Kae píše kamarádovi, který stihl včas odjet, dopisy, které nikdy nemá v plánu odeslat, jde pouze o deníček, ve kterém se zmiňuje o všem - hlavně o viru. Jak postupuje, jestli je něčím zvláštní. Problém je v tom, že lidé se začínají bát. A strach je změní. Vir už není jediné nebezpečí, které ostrovanům hrozí. Krade se a zásoby jídla se zmenšují. Nebezpečný gang vykrádá i obchody a střílí všechny nakažené. A ke všemu se zdá, že vláda tomu jen nečině přihlíží a čeká, až se všichni pozabíjí navzájem.


Byla jsem nadšená. Vím, že knih o všemožných virech, nemocech a karanténách je víc než dost, ale tento byl něčím zvláštní. Hlavně formou. Jak už jsem zmínila, byl psán formou dopisů, které hrdinka brala spíše jako deník, aby na nic nezapomněla, kdyby se z ostrova náhodou dostala. Byly to její myšlenky, které nebyly vždy spisovné, uspořádané a milé. Je to puberťačka a podle toho se taky vyjadřovala, což mi vůbec nevadilo. Ba naopak.

Pro mě nejzajímavější bylo sledovat, jak vir lidi postupně transformuje. Nemoc byla rozdělená do různých stádií. Svědění, kašlání, kejchnutí. Dále pak přehnaná vstřícnost a člověk, jakoby ztratil veškeré své zábrany. Konečnou fází byla agresivita, paranoia a halucinace. Když se hlavní hrdinka také nakazila, odrazovalo se to v jejích zapiscích. Psala bez interpunkce, přeskakovala z jednoho tématu k druhému a nedokončovala věty.


Odlišné osobnosti, odlišné způsoby, jak se se situací každý vyrovnává jinak. Naskytne se nám pohled na různé řešení problémů. Někdo hledá způsob, jak se z ostrova co nejdříve dostat, někdo se schová do domu a nevystrčí paty, ani kdyby měl umřít hlady, někdo dobrovolně pomáhá v nemocnici, s rozvozem jídla a někdo se úplně zblázní.

I když jsem od knihy čekala trochu více napětí a strachu, byla jsem mile překvapená. Četla jsem kladné, ale i záporné recenze, takže jsem radši začala číst bez určitých představ, jak by kniha měla vypadat, a povedlo se. Doporučila bych ji spíše trpělivějším osobám, protože začátek utíká spíše pomaleji, ale od poloviny, kdy se vir už rozšiřuje, na čtenáře čeká plno překvapení. A já se moc těším na další díl.

You Might Also Like

4 comments

  1. Já tuhle knížku četla asi před dvěma lety a byla to snad moje úplně první "katastrofální" kniha a strašně se mi knížka líbila. Bohužel jsem se už (nebo spíš ještě) nedostala k pokračování a mám pocit, že se k němu už asi ani nedostanu, protože se mi skoro celý děj úplně vykouřil z hlavy :D

    ReplyDelete
    Replies
    1. podle mě, já se taky dlouho nedostanu k pokračování, takže na tom budeme tak nějak stejně. :) :D

      Delete
  2. Tiež som na knihu čítala veľa rôznych recenzií, ale k samotnému príbehu som sa zatiaľ nedostala.:D Možno raz, neznie to zle, hlavne tá forma ako ju opisuješ...:) Mám listy rada.:D

    ReplyDelete

Děkuji za každý komentář! :)