Vraťme se zpátky do Tábora polokrevných


Určitě si někteří z vás všimli, že série Percy Jackson u mě zabodovala. A ten, kdo si toho nevšiml, může zapátrat v archivu, v každém předešlém měsíci najdete recenzi na jeden díl. A co bych to byla za věrného fanouška Ricka Riordana, kdybych nepokračovala ve čtení volného navazování s názvem Bohové Olympu. Špatný fanoušek, velmi špatný. A to já nejsem.

A co ve zkratce jde?

Hlavním hrdinou překvapivě není Percy Jackson, jak tomu bývalo doposud, ale Jason Grace. Jednoho dne se probudí v autobuse a na nic si nevzpomíná. Zná pouze svoje jméno a tím to hasne. Na exkurzi na něho a jeho přátelé zaútočí nestvůry, které je pečlivě nějakou dobu sledovaly, a unesou jeho učitele, z kterého se vyklubal satyr. Jason se cítí jako v noční můře, z které se pomalu probouzí a dozvídá se stále nové a neuvěřitelné věci.

Když se Jason vrátí do Tábora, něco mu přijde špatně. ON si přijde špatně. Má pocit, že nikam nezapadá a že by se neměl stýkat se svými kamarády - Piper a Leem. Jednu zvláštnost tato trojka přeci má. Jsou neobyčejně silní a zdá se, že jsou těmi osobami, kterých se týká Velké proroctví. Když se chystají na svou první výpravu, kde mají zachránit bohyni nebes Héru, jinak povstane ještě větší hrůza, než byl titán Kronos, zdá se, že je lidstvo odkázané k záhubě. Nebo ne?



Styl pana Riordana už jsem popisovala pětkrát, ale klidně to zopakuju. Autor nešetří akcemi a spád děje nabírá po celou knihu tak neskutečnou rychlost, že nestačíte zírat, co všechno postavy stihly za tak krátkou dobu zažít. Když už se zdá, že by mohly mít na chvilku klid, zpoza rohu se na ně vrhne další nepřítel, a ony musí tasit dýky, nože a všemožné jiné zbraně. Nemám ráda "hluchá místa", kde hrdina jen cestuje, nic závratného se neděje a já čtu pouze popisy všeho možného. Naštěstí pro mě se toto nekonalo.

I když nemusíte číst sérii Percyho Jacksona, abyste se mohli vrhnout na Bohy Olympu, hrozně mě těšil pocit, že znám spojitosti, jména a příběhy z minulosti. Cítila jsem se jako neskutečný mazák, že všechno vím, všechno znám a daleko lépe jsem se orientovala v příběhu. A jestli bych měla srovnávat obě série, nemůžu se rozhodnout. Radši bych všechny díly spojila do jednoho celku, protože vesměs jde o jednu velkou story.

Mytologie v kostce

Spíše než Řecko se autor zaměřil na Řím. Poprvé jsem litovala, že jsem nečetla Edu Petišku, protože mám ráda přehled. A ten jsem neměla. Když už jsem si myslela, že vím, o jakou postavu jde, pan Riordan mě převezl, a z klasické osoby, do které byste to ani za mák neřekli, se vyklubal strašný vládce z antické doby. A naučila jsem se toho opět daleko více, než v hodinách dějepisu. A to jsem dávala pozor!


Pokud tedy pořád váháte, neváhejte a pusťte se do čtení, protože to každý fanoušek fantasy příběhů ocení. Už mi styl nepřipadal tak dětský jako u předchozích dílů, takže jsem zaznamenala určité zlepšení, stejně tak u postav. Byly pestřejší, "reálnější" a každý byl jiný a něčím zvláštní. Je potřeba vás ještě přesvědčovat, nebo mám hodit jednu třešničku na konec? [Nakonec se tam Percy taky objeví.] A pokud teď stále váháte, nevím, co jste zač.
Za poskytnutí recenzního výtisku bych chtěla moc poděkovat nakladatelství Fragment.


CONVERSATION

0 komentářů:

Post a Comment

Děkuji za každý komentář! :)