Hledání velkého Možná

Po legendární knize Hvězdy nám nepřály od legendárního Johna Greena jsem si řekla, že v žádném případě nesmím vynechat jeho druhou knihu vydanou u nás, Hledání Aljašky. Po mylném dojmu, že jde o dobrodruha, který se vydá do největšího státu USA, hledat nějaký poklad, mě vyvedlo z omylu prvních pár stránek. Když nad tím ale trochu zapřemýšlím, zas tak vedle jsem nebyla.


Miles Halter je obyčejný, dá se říci, že až nudný kluk, kterého neuvěřitelně fascinují poslední slova známých osobností. Nemá moc kamarádů a ve škole také zvláště oblíbený není. Toto vše se ale jako mávnutím kouzelného proutku změní, když potká svého nového spolubydlícího, ,,Plukovníka,“ na internátní škole v Culver Creek, kde chce najít své velké Možná. Nová škola mu doslova změní život. Poprvé okusí alkohol, poprvé si popotáhne z cigarety, poprvé si najde holku. Co je ale nejdůležitější, poprvé spatří Aljašku Youngovou, do které se okamžitě zamiluje.

S Aljaškou přichází i mnoho problémů. Je to náladová, krásná, chytrá, praštěná, vtipná mladá dáma, kterou nelze nemilovat. Celá kniha popisuje vztah mezi ní a Válečkem (Miles), který nemá šanci se přehoupnout přes hranici kamarádství. 

Aljaška, flirtující, někdy zlá mrcha, Váleček, jak ho Plukovník pokřtí, hodný a stydlivý šprt. Pokud se ptáte mě, tvoří ti dva dokonalou dvojku, která  se vám dostane hluboko pod kůži, a vy se s ní budete na konci knížky se slzami v očích loučit.


,,Myslíme si, že jsme neporazitelní, protože opravdu jsme. Nemůžeme se narodit a nemůžeme umřít. Jako všechna energie můžeme jen měnit tvary a velikosti a zjevy."

To by nebyl John Green, kdyby jeho postavy nebyly do posledního detailu propracované. Nejsou to šedivé schránky, u kterých si řeknete, že byly fajn, toto byly skutečné charaktery, které byste si přáli potkat ve skutečnosti. Věříte jim každé slovo, každý pohyb, každou emoci. Věříte, že Plukovník svou matku miluje nadevšechno. Věříte, že Váleček ujíždí na posledních slovech, i když je to trochu podivínský koníček, ale já si nedokážu představit, že by kdy dělal něco jiného. A věříte Aljašce. Věříte jí všechno.

Pokud se vám zdá, že příběh, kdy šedá myš přestoupí na jinou školu a záhy je z ní hvězda celého ročníku, je poněkud ohraný, máte pravdu. Když ale tento děj smícháte se stylem, jakým John Green píše, máte tu bestseller. Hromadu a ještě více citátů, filozofických úvah o životě, lásce, rodině a přátelích. Části knihy, u kterých se nedokážete přestat smát, stejně tak pouhá věta, která vás dokáže rozplakat. Toto umění tento autor bravurně ovládá. A právě tento um dělá knížku Hledání Aljašky úžasným prožitkem, po kterém, když se řekne Aljaška, se vám vynoří v hlavě dva obrazy:
  1.  Rozlohou největšího stát USA. 
  2. Dívka, která si užívala život každou minutu, a která měla v pokoji jen samé knížky.
„Člověk myslí, že umí chodit po vodě, jenže pak se ukáže, že má jen načuráno v botách.“


Pokud čekáte nějaké srovnávání TFiOUS a této knihy, musím vás zklamat. Přemýšlela jsem nad tím, ale nakonec jsem se rozhodla nic nepsat. Tyto knihy jsou si někdy tak hrozně podobné, ale zároveň jsou tak odlišné! Nemůžu říct, která je lepší. Proč? Obě jsou naprosto excelentně napsané.
 
Tak kdo je tedy doopravdy Aljaška? A našel Miles své jedno velké Možná?


Pokud autor zamýšlel, aby se čtenáři na chvilku zastavili a zapřemýšleli nad svým vlastním Možná, tak se mu to podařilo. Během četby, ale hlavně po dočtení, jsem přemýšlela. Přemýšlela jsem nad vztahem, který Aljaška a Váleček měli. Přemýšlela jsem o tom, jak lze uniknout z Labyrintu utrpení, jak najít velké Možná, jestli kniha musela bezpodmínečně skončit tak, jak skončila…

Možná, že Miles svoje Možná najde. Možná, že nakonec všechno dobře skončí, a možná, že cestu z Labyrintu utrpení přeci jen najdou. A možná taky ne… Pokud i vy patříte mezi fanoušky knih Johna Greena, nesmíte si Hledání Aljašky nechat ujít. Proč? Protože autora nesnáším a miluji zároveň. A to se stává pouze v případě, kdy je kniha naprosto dokonalá. Proto.

5/5


John Green: Hledání Aljašky
Nakladatelství Knižní klub; Rok vydání - 2013

CONVERSATION

18 komentářů:

  1. Naprosto úžasně napsaná recenze :) krásně jsi to všechno obsáhla a vystihla...

    ReplyDelete
  2. Skvělá recenze. ;-) John Green se stal během prvních stran Hvězdy nám nepřály jedním z mých favoritů, a tak jsem si hned přečetla i Hledání Aljašky v angličtině. Nemůžu se dočkat, co napíše příště. ;-)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Podle mě má ještě knihu Paper Towns. :) ;)

      Delete
  3. Perfektná recenzia,normálne mi je teraz smutno že som ju už dočítala. Napriek tomu si ale myslím,že TFiOS bola proste lepšia,cítim to...vo vnútri. John ma svojimi myšlienkami doháňa úplne inam,tam kde to je lepšie. A musím s tebou vo všetkom súhlasiť. :)

    Bitch | Dominica
    www.vip-bitches.blog.cz

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuji moc. :)
      Já to mám prostě vyrovnané. :)

      Delete
  4. Krásná recenze! Ale Hvězdy se mi prostě líbily víc.:-)
    A teď mi došlo, Labyrint utrpení... Green se možná inspiroval, co?

    ReplyDelete
    Replies
    1. Možná se fakt inspiroval. :)
      Děkuji! :)

      Delete
  5. Este som tuto knihu necitala, ale dlhsiu dobu sa na nu chystam a popravde sa neviem dockat. Ocakavam vela, ale zda sa mi (podla tvojho clanku), ze budem nadsena :)

    ReplyDelete
  6. Tak tohle je skvělá recenze!)) opravdu výtečná..

    ReplyDelete
  7. S prvním odstavcem úplně nejvíc souhlasím. Myslela jsem si úplně to stejné, potom jsem si taky myslela to stejné, a nakonec jsem přišla na to samé. Zvláštní. Asi to tak mělo víc lidí.

    Já s tebou úplně se vším souhlasím. Tahle knížka je nepopsatelná, a ty skvělá, že se ti ji tak skvěle popsat povedlo. :)

    ReplyDelete
  8. Je tu jedno chúďa čo túto knihu ešte nečítalo :(
    Ale chystá sa! Hneď ako jej ju niekto kúpi, čo tak skoro nebude. A pri tom po nej tak túži!
    A o kom hovorím? Hmm, samozrejme, že o istej Sheri...

    Perfektne napísaná recenzia, chcem mať tvoje pisateľské schopnosti :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. To né, tak dobré taky nejsou. ;)

      Delete
  9. Skvělá recenze a jsem ráda, že je konečně někdo, kdo to nesrovnává. Na mě čeká v knihovně už děsně dlouho, ale recenzáky a podobně holt vždycky boj vyhrají :) Připomnělo mi to tu větu z knihy Seznam tajných přání: Jak mu mám říct, že hledám něco tak výjimečného, že až to najdu, nebudu se muset ptát, jestli je to opravdu ono?

    ReplyDelete

Děkuji za každý komentář! :)