AM I CRAZY?

Myslím si, že by sis měla odpočinout. Je toho na tebe teď nějak moc. Pořád jenom čteš, učíš se a nebo něco tvoříš. Kdybys aspoň dělala n...


Myslím si, že by sis měla odpočinout. Je toho na tebe teď nějak moc. Pořád jenom čteš, učíš se a nebo něco tvoříš. Kdybys aspoň dělala něco užitečného. Pomáhala mamce s domácností, nebo šla se psem ven.
Ztichni. Já se nezměním. Knihy miluju a učení? Nechci mít špatné známky. Už  jsem v prváku, to nebude tak jednoduché, že se na písemku naučím večer předtím. Proč mě vlastně zase otravuješ?
Musím. Dělám to ráda a... Vlastně jsi taková i ty. Neustále do lidí rejpeš a skoro nic nepochválíš. Proč vlastně nemůžeš být milá? Pořád se jenom usmívat a chovat se jako dáma? A ještě k tomu ten fotbal. Kdo to kdy viděl. Holka a hraje fotbal!
Hele, tak do tohohle se nemotej. Fotbal je boží sport! Je to ta nejúžasnější věc pod sluncem a ani ty, i když tě z hlavy nedostanu, nebude můj koníček pomlouvat!
Myslíš si, že jen tak řekneš, a já ztichnu? Že jen tak vypadnu? Mám stejné vlastnosti jako ty, tudíž jsem dost tvrdohlavá, a ne jenom tak ustupuji. Nejdříve by ses měla změnit ty a pak se změním i já. Ale ty se nezměníš.
No, tak to se na něčem nejspíše shodneme. To si piš, že já se nezměním.A víš proč?
Proč?
Protože se miluju. Mám se ráda. I když neustále říkám, že bych chtěla být hubenější, hezčí a vyšší. Jo, mám své chyby, ale ty o nich samozřejmě víš. Lenost, tvrdohlavost a tak dále. Jsem taky majetnická?
A jak!
Sakra.
Tys o tom nevěděla?
Ale jo, jaksi jsem si to ale nechtěla přiznat. Už tak mám tolik negativních vlastností, že snad překrývají i tu lepší stránku.
A ty nějakou máš?
Samozřejmě! Jsem hodná, milá, přátelská, usměvavá, každému pomůžu.
Ty?
Ano, já. Někdy.
Nevšimla jsem si.
Protože o mně nic nevíš! Teď tady děláš chytrou a přitom vůbec nic nevíš. Já se znám nejlépe!
Vždyť já jsem vlastně ty. Jsem tvůj vnitřní hlas, který tě brzdí, když se chystáš udělat něco zbrklého a vůbec nad tím nepřemýšlíš. Jako 1. listopadu 2008. Tvoje životní chyba, za kterou si zaplatila doživotním postižením.
Nejsem postižená. Mám jenom jisté nevýhody při práci s rukama.
Co jizvy?
Na ty jsem si zvykla. A lidé kolem mě taky. Jizvy nejsou nic. Jasně, dříve mě to hrozně deptalo, že mám nějakých 200 stehů, ale jsem to pořád já. Každý steh na mém těle, každá jizva. A už jsem to říkala, že...
... se miluješ. Jo, já vím. Stejně bys měla méně číst. Kluci nemají rádi knihomolky.
To si děláš srandu? Tak to ani náhodou. Hned po fotbalu je čtení moje nejoblíbenější činnost. Jestli bych přestala číst... Já si ani nedokážu představit, co by se stalo, kdybych přestala číst. Asi bych zešílela.
Ne, že bys teď už nebyla.
Ztichni. Sakra, proč musíš být tak otravná?
Už jsem ti to říkala. Copak mě vůbec neposloucháš? Jsem přesně jako ty. Jsem vlastně ty.
Nojo, ale já, když se s někým hádám, tak je ta hádka nekonečná. A teď se ještě začnu hádat sama se sebou. Ale to je ještě horší. Asi už jsem vážně šílená.
Já jsem ti to říkala, mám vždycky pravdu.
Tudíž ji mám i já?
Ne.
Ale jo.
Možná.
Mě neobalamutíš!
To je stejně jedno. Jenom jsem tě přišla navštívit a zeptat se, jak se ti dneska daří.
Tak to je lež, protože já nedělám něco jenom jen tak. Vždycky to má nějaký háček a nebo něco potřebuji. Takže. Jaký je háček? Co chceš?
Copak si neříkala, že dokážeš být i milá a lidem pomáhat?
Sama víš, že dost lžu. Ne dost, ale když mě to dostane od maléru, tak se lží nebojím. Ale ještě se mi nikdy nestalo, že bych se do nich zamotala. Což se nedá říci o rozhovoru, který s tebou vedu. Začínám se lehce ztrácet a nijak mi to neusnadňuješ.
Já?
A je tu snad ještě někdo jiný?
Vlastně tu nejsem ani já. Povídáš si sama ze sebou. Potřebuješ psychiatra. Hodně dobrého. Říkám ti, začínáš bláznit.
A ty mi nemáš co říkat. Sama jsi psychouš. Kradeš se mi do hlavy. Copak to dělá někdo normální?
Ale já tu nejsem.
Lžeš!
Možná.
Fakt už vypadni, mám tě plné zuby.
Opravdu bys měla přestat číst.
Promluvím si o tom s psychiatrem.
Hodně štěstí, budeš ho potřebovat.
Nesnáším tě!
Vždyť se přece miluješ.
Achjo.

You Might Also Like

18 comments

  1. Super originální článek! :)
    Já osobně, tě mám ráda takovou, já jsi! Neměň se! ;))

    ReplyDelete
  2. Luxus článek Maruško :33
    Proč máš na rukách jizvy?Já o nich nevím :O

    ReplyDelete
    Replies
    1. Díky :3
      No, dlouuuhý příběh :D

      Delete
  3. Wow, páni! Jak jsi na tohle přišla? To je úžasné! Strašně moc se mi to líbí. No, tohle můžeš vymyslet jenom ty.^^

    ReplyDelete
  4. Ó to si děláš srandu ne? :D Taky mluvíš sama se sebou? :* :) Já taky, ale ne tak brutálním způsobem :D Pokud teda mluvíš sama se sebou :) :D Zajímavý článek :D

    ReplyDelete
  5. Tak jsi to konečně napsala, jo?:-) Ale povedlo se ti to, fakt jsem se zasmála.:-D

    ReplyDelete
  6. Nikdy jsem ještě nečetla žádnou rozmluvu mezi sebou. U tohohle jsem se zamyslela, zasmála. Hlavně tě obdivuju za to, že máš ráda sama sebe. Já to nedokážu a asi i spousty dalších lidí!:)

    ReplyDelete
  7. Very nice post ;)

    http://closertotheedgeblog.blogspot.com/

    ReplyDelete
  8. Myslím, že někdy všichni mluvíme sami se sebou. Důležité je, co poslechneme.

    ReplyDelete
  9. Moc sa mi lúbí! Sem sa aj zasmíla :D parádný fakt! a máš moc pejkný blog! :)

    ReplyDelete
  10. Jsem tu poprvé a nemůžu se vynadívat. Na fotky a design.

    ReplyDelete
  11. Boží! Fakt se mi to líbí. Styl, kterým je to napsáno je originální a chvilkami jsem se i zasmála :)

    ReplyDelete
  12. Páni! :O (dnes už podruhé? potřetí?)
    Tohle je štýlo! :o začínáš se stávat mou oblíbenou spisovatelkou. :D

    ReplyDelete
  13. Pěkné, moc pěkné. A fotbalu se nikdy nevzdávej, je to děsná prča :-) (navíc holky jsou takové hbitější s míčem, takže můžou kluky parádně obehrát ;-)) Více než nápad rozmluvy se sebou samotnou se mi líbí ta pointa zamotávání se ;-)

    ReplyDelete

Děkuji za každý komentář! :)