Blah?

Hélou guys!
Jelikož není inspirace, rozhodla jsem se něco napsat. Sepsala jsem to v cuku letu, abych... Se nějak zabavila, takže moc nekritizovat, áno? (:
Amatérské, jednoduché, povídky mi moc nejdou. Přeji krásné počteníčko:



Tlustá, špekatá, sádelnatá. Tato přirovnání slýchávám každičký můj den na střední škole. Lidi nevědí o tom, že nemoc, kterou mám už od narození, se nedá pořádně léčit, a i tak polykám každé ráno osm drahých tablet, aby mi vlastní tělo nezastavilo srdce. Jak jsem to nesla první rok? Hodně těžce. Schovávala jsem se v šatnách, kde jsem meškala hodiny. Čokoláda mě uklidňovala. Vždycky jsem měla ve školním batohu tak dvě tyčinky, kdykoli mi lidé opět začali nadávat a posmívat se mi. Jednou jsem šla na poslední hodinu, když do mě někdo narazil. Opakovala jsem si, že se nesmím nechat rozčílit, protože do mě lidé vrážejí každou chvíli, aniž by měli slušnost se omluvit. Klekla jsem si na kolena, abych posbírala ze země učebnice, které mi při srážce upadly.
,,Počkej, já ti s tím pomůžu,“ nabídl se kluk tak o rok starší než já. Už jsem si ho párkrát všimla. Máme společnou fyziku, ale nikdy jsem neměla odvahu ho pozdravit. Jako každého na střední. Bála jsem se odmítnutí a následného urážení. Už tak jsem to jen tak zvládala. ,,Díky,“ zamumlala jsem rychlou odpověď a postavila se. Jakmile všechno sebral, podal mi to bez jakýchkoli urážek zpátky a pozvedl jeden koutek úst do milého pousmání. Jak to, že se na mě směje? Hodlá teď udeřit? ,,Jsem Michael, mimochodem. Ty jsi Amy, že? Chodíme spolu na fyziku, viď?“ Naklonil hlavu lehce na levou stranu, zatímco jsem od něho brala učebnice, a tázavě pozdvihl obočí. Proč se mě na to sakra ptá? ,,Jo, jsem. A jo, chodíme,“ odpověděla jsem pořád mimo z toho, co se tady děje. Měl hezké modré oči, havraní černé vlasy a sportovní postavu. Byl opravdu hezký, ale proč se zahazuje s holkou, jako jsem já?
,,Říkal jsem si, jestli by sis nechtěla náhodou vyrazit? Pátek večer? Bowling? A tak?“ Zamumlal poslední otázku a pokrčil rameny, jakoby o nic nešlo. Pro něj možná. Já byla v tu chvíli jako přikovaná k zemi, čekajíc, kdy se mi vysměje do obličeje za mou hmotnost. ,,Dobře, v osm u Devidse,“ kývla jsem na jeho pozvání a neodešla do šaten, jak bývalo mým zvykem, ale pěkně do tříd. A že ke mně cestou dolehly nějaké nadávky? Já je rozhodně neslyšela.
Večer probíhal parádně. Hráli jsme bowling, jedli pizzu a nakonec si povídali. Hraje za školní tým fotbal, má jednoho mladšího bráchu a přiznal se, že toto rande bylo prostě spontánní rozhodnutí. Na to jsem odpověděla, že s školním fotbalovým týmem nemám nic společného, jsem jedináček a to, že jsem pozvání přijala, bylo to nejspontánnější rozhodnutí, které jsem kdy učinila. A pak se stalo něco, s čímž jsem absolutně nepočítala. Chytl mě za ruku a políbil mě. Byla jsem z toho lehce v šoku, ale ten večer jsem se do něj absolutně zabouchla, a tak jsem mu polibky oplácela. Z pusy přešel do líbání, a když jsme byli u něj doma, z líbání přešel i na něco víc. Dělala jsem to poprvé, ale on to naprosto chápal a byl opatrný. Když jsme pak leželi vedle sebe, obrátil se na mě a řekl, že mě miluje. Nemohla jsem tomu uvěřit, měla jsem kluka.
Následující den jsem vstala o hodinu dřív, abych se mohla hezky nalíčit a upravit, abych se Michaelovi líbila. Mamka se mě v jídelně zeptala, jestli nemáme ve škole nějakou akci, že jsem tak namalovaná? Jen jsem se tajnůstkářsky usmála a řekla jí, že jsem jednoduše šťastná. Ve škole jsem se nemohla vůbec soustředit a pořád jsem čekala na poslední hodinu, kdy máme fyziku. Den ubíhal hrozně pomalu, ale já se utěšovala tím, že až přijde fyzika, konečně ho uvidím. Nestihli jsme si včera dát ani telefonní čísla, jak jsem pospíchala domů.
Když ale začala hodina, on ještě nikde nebyl. Sebrala jsem veškerou odvahu a zeptala se jeho kámoše z fotbalu. Odpověděl, že je většinou za školou u parkoviště, kde se fláká s ostatními. Přece by takový milý kluk nechodil za školu, ne? Pomyslela jsem si, ale jakmile hodina skončila, šla jsem rovnou tam.
,,Ahoj zlato, proč si nepřišel na hodinu?“ Zavolala jsem na něj,když jsem ho viděla v hloučku jeho členů týmu. Vyprsknul smíchy a díval se na mě jako na blázna. Nerozuměla jsem tomu. Proč se mi směje? ,,Pánové, každý mi tu dlužíte dvacet babek, ona na to opravdu skočila. A video, co se odehrálo u mě doma, dám co nevidět na net, takže uvidíte tuhle tlustou bečku se trochu hýbat,“ ušklíbl se a ukázal na mě pobaveně prstem. Já tomu nemůžu uvěřit. Sotva popadám dech a začínají se mi dělat před očima mžitky. Ona to byla sázka. Vsadil se, že se do něj zamiluji a pak mě sprostě využil. Budu na internetu celá nahá, a všichni to uvidí. Tohle byla má nejhorší noční můra. A teď se stane skutečností. S brekem jsem se okamžitě obrátila a pospíchala domů. Doma jsem šla do pokoje, zavřela dveře a otevře skříňku s tyčinkami, aby se ten vztek a smutek malinko zklidnil. Ve skříňce jsem ale pro tentokrát nenašla žádnou tyčinku, místo toho tam na dně ležela nabroušená žiletka. Promiň, mami, ale já už šťastná asi nikdy nebudu. Po tváři mi sjela další slza, ale to byla na ta poslední, kterou jsem na tváři cítila, než se mi ze zápěstí začala řinout krev.

CONVERSATION

9 komentářů:

  1. Náhodou je to fakt dobrý.:-) Sice ne úplně originální námět, ale napsala jsi to vážně skvěle.:-)

    ReplyDelete
  2. Není to dobrý! Je to úžasný! :O:)
    Sice jeden ze smutnějších příběhů, ale i takové jsou.:))

    ReplyDelete
  3. Ne, fuj, neé! :( Chuděra... to bylo smutné. :( Ale napsala jsi to vážně skvěle :3

    ReplyDelete
  4. To je úžasné! Prý amatér. Napsala jsi to strašně krásně! A super nápad, i když ze začátku jsem myslela, že to bude takové to ohrané téma. Ale ne, tohle je fakt něco. A chudák Amy. Já... na jejích místě nevím, co bych dělala. To, co ona, asi ne, ale... Trvalo by dlouho, než bych se s tím vypořádala.
    Takže ještě jednou, je to boží. :)

    A mimochodem, včera jsem si půjčila v knihovně Legendu, tu knížku, o které jsi kdysi dávno psala. Už se těším, jak ji začnu číst. :3

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuju :3
      tak čti, je to boží knížka!

      Delete
  5. Fajn. Zrovna jsem to dočetla. Feeeeels. V pondělí si jdu koupit další díl. :3

    ReplyDelete
  6. :'( nee. :(
    pěkně napsané. :) chudák slečna. :/

    ReplyDelete

Děkuji za každý komentář! :)